Většina vědeckých studií klade počátky pěstování révy vinné do oblasti kolem Kaspického moře. Odtud se rozšířilo do Malé Asie, Íránu, Číny a Indie. Postupně se pěstování révy vinné rozšířilo do severní Afriky, později i do Evropy.
V Egyptě bylo víno vyráběno dle dochovaných záznamů z hrobek faraonů již 3200 let před naším letopočtem. Víno, dar boha Osirise, bylo považováno již v té době ze velmi významný a ušlechtilý nápoj jehož výrobě a uchování byla věnována velká pozornost.
Nejstarší doklady o vinařství na území České republiky pochází z dob vlády římského císaře Proba (276-282), který zrušil zákaz výsadby vinic v římských koloniích za Alpami. Z této doby pochází i zbytky opěrného bodu římské posádky z Vindobóny (dnešní Vídeň) „Legio Decima Gemina, Pia Fidelis“. Při vykopávkách zděných budov vojenské stanice desáté legie u bývalé obce Mušov u Mikulova byly nalezeny důkazy o pěstování révy vinné v okolí vojenského tábora. Nálezy vinařských nožů a jiného vinařského nářadí jsou po celé jižní Moravě četné.
Počátky českého vinařství se vztahují podle pověsti k roku 892, kdy kníže Bořivoj slavil narození svého syna Spytihněva a byl k této příležitosti obdarován moravským knížetem Svatoplukem sudem výborného moravského vína. Bořivojova žena Ludmila okusila vína a požádala o kamennou misku, v níž obětovala trochu vína bohyni úrody Krosně:…. i nepršal jest před tím žádný déšť po tři měsíce, a jakž toto učinila, té noci spadl hojný déšť na zemi. I zvěděli a tak pravili všichni, že skrze oběť toho vína jich země svlažena byla…. Kněžna Ludmila pak přála rozvoji vinařství a na první vinici založené v Nedomicích u Mělníka se zaučoval tajům výroby vína i její vnuk Václav.
K většímu rozšiřování vinic dochází v období Velkomoravské říše. První dochovaná písemná zmínka o vinicích na Moravě však pochází až pochází z roku 1101 a nachází se v zakládací listině benediktýnského kláštera v Třebíči, který byl obdarován několika vinicemi.
Svůj nesporný vliv na rozvoj středověkého vinařství mělo i násilné zavádění křesťanství v nekřesťanských obcích na území našeho státu v 11. – 13. století. Právo výsadeb vinic, výroby vína a jeho šenkování, jako i zproštění určitých závazků vůči panovníkovi bylo udělováno, nebo umožněno výhradně křesťanům. O likvidaci nejen vinic, ale celých vesnic z důvodů nedovoleného pěstování révy vinné existuje řada dokladů.
Známy jsou i legislativní kroky českých králů ze 14. století jimiž byla řešena obchodní válka mezi vinaři z Mělníku a Litoměřicka při nichž byly několikrát vypleněny nejen vinice, ale i obě města. Po jednom takovém útoku zůstalo dle dochovaných zpráv na Mělníce naživu pouhých 59 obyvatel. Uchování vinařsko-vinohradnických vědomostí tak bylo bez písemných záznamů a návodů velmi obtížné. Mnohem obtížnější však byla obnova boji, nebo morovými epidemiemi zničeného vinařství.
Na Moravě byl asi nejvýznamnějším sporem boj mezi moravskými a rakouskými výrobci vín, který rozřešilo až roku 1325 nařízení krále Jana Lucemburského jímž bylo stanoveno přednostní právo čepování moravských vín od nové sklizně do velikonoc. Počátek prodeje mladých vín byl v době svátku sv. Martina. S tím to nařízením souvisí také jmenování prvních úředních ochutnávačů vín.
V druhé polovině 16. století se dostávají na Moravu novokřtěnci Habáni. Jejich působení se odráží i na vinařství. Pracovali při zakládání vinic, při hloubení sklepů, nechávali se zjednat za vinaře a zaváděli i nové způsoby pěstování révy, nové odrůdy a dosud neznámé způsoby ošetřování vína. V důsledku těchto změn došlo k dalšímu zlepšení kvality vín a to vyvolalo další obchodní válku s Rakouskem. Roku 1569 Ferdinand I. vyhověl na určitou dobu rakouským vinařům a zakázal dovoz moravských vín do Rakous. Moravský zemský sněm blokádu moravských vín odstranil tím, že v roce 1575 pohrozil zákazem dovozu rakouských vín a rovněž jeho transportem přes Moravu do jiných zemí. V tomto období vrcholného rozvoje bylo v nejintenzivnějších vinařských oblastech na Moravě asi 170 000 ha vinic.
Na konci 18. století trvala snaha o obnovu moravského vinařství po úpadku z doby třicetileté války. V roce 1789 bylo na Moravě napočítáno jen cca 17 000 ha vinic. Celkový výnos z vinic byl odhadnut na 256 784 hl vína, což bylo asi 15 hl z 1 ha, což představovalo optimální výrobu k poměru ke spotřebě. Podle jakosti zařadil Řehoř Volný moravská vína v roce 1784 takto: I. třída – vína ze Sedlce, Mikulova, Velkých Pavlovic, Popic a Dolních Dunajovic.
Další pokles viniční plochy způsobilo zavlečení révokaza (kořenová mšice), ten byl na našem území poprvé objeven roku 1890 v Šatově. Z Ameriky se k nám dostal nejen révokaz, který ničil původní vinice pravokořenné révy, ale i oidium (houbová nemoc rostlin) a na přelomu století rovněž peronospora, což jsou houbové choroby napadající listovou plochu a hrozny, proti nimž pomáhají jen pravidelné a během vegetace několikrát opakované postřiky.
V roce 1901 byla například založena první Státní a zemská révová školka ve Velkých Pavlovicích o původní výměře pouhých 0,60 ha. Bylo to v době kdy bylo nutno štěpovat a šlechtit révové sazenice které měly vystřídat ve vinicích pravokořennou révu podléhající stoupajícímu tlaku révokaza. První štěpy opustily školku v roce 1903. V roce 1904 byl postaven první stratifikační skleník.
Roku 1902 byli jmenováni první inspektoři vinařství, jejichž hlavní prací byl boj s révokazem a houbovými chorobami. Byly zakládány zemské i státní révové školky se stratifikačními skleníky a výsadbou podnožové révy. Tam se učili vinaři štěpování révy odolné proti révokazovi a výrobě takových štěpovaných sazenic pro nové výsadby vinic.
V roce 1901 byla například založena první Státní a zemská révová školka ve Velkých Pavlovicích o původní výměře pouhých 0,60 ha. Bylo to v době kdy bylo nutno štěpovat a šlechtit révové sazenice které měly vystřídat ve vinicích pravokořennou révu podléhající stoupajícímu tlaku révokaza. Tady musím uvést o co jde. Normálně se do země zápíchl prut révy a z něj pak vyrostla celá rostlina. Z Ameriky došla do Evropy mšice která vysávala mízu z révy dokud rostlinu úplně nezahubila. Révokaz zničil za dvacet let od přivezení do Evropy 95 % všech vinic v Evropě! První štěpy opustily školku v roce 1903.
V roce 1930 byla zaznamenána vůbec nejnižší rozloha vinic na Moravě. Bylo napočítáno 3 790 ha vinic.
V roce 1988 bylo při sčítání vinic v ČSSR zaznamenáno 45 000 ha vinic. Dnes je v České republice vysazeno jen necelých 20 000 ha vinic a z vín prodávaných v obchodech je jen přibližně 30 % vín tuzemského původu. Oproti dřívějším předpisům zákon z roku 1995 zavádí třídění vín podle dosažené kvality hroznů.
Vinařství je pěkná a namáhavá práce a na trhu je jen málo vín z Moravy a Čech, proto je třeba si našich tuzemských vín vážit.